Kompaktní zářivky dříve a dnes
Kompaktní zářivky, říká se jim zlidověle „úsporky“, prošly za posledních patnáct let mnoha technickými inovacemi. Mezi lidmi si však vysloužily nepříliš příznivou pověst, je to způsobeno tím, že tyto výrobky byly na trh dodávány krátce po prvních prototypových zkouškách této nové technologie na přelomu 80. a 90. let minulého století. Tehdejší technické parametry, konstrukce a materiál odpovídaly zkrátka té době. Dnešní výrobky vypadají na první pohled takřka shodně, uvnitř se však nachází modernizované pojetí osvětlovací techniky, která rozhodně může konkurovat LED diodovému osvětlení.
Předřadník
Jednou ze zásadních změn je jiný typ předřadníku. Tento poměrně rozhodující faktor doslova změnil charakteristiku chování osvitu těchto těles. Dříve se používal tzv. indukční předřadník, což způsobovalo nepříjemné blikání a náběh na plný výkon až po několika minutách. Dnes se prakticky s magnetickou indukcí v předřadníku nesetkáte, celý režim řídí elektronika, která není dokonce ani citlivá vůči častému zapínání a vypínání světla. Tím se životnost úsporek výrazně prodloužila až na hodnotu 50 tisíc hodin. Některé typy úsporek se prodávají jako dvoudílný modul s odděleným adaptérem, což je výhodné, neboť se vždy po ukončení životnosti mění pouze trubice.
Barva chromatičnosti
Značné kritice podléhaly tyto typy osvětlení kvůli omezené teplotě chromatičnosti, tedy světelnému spektru – barvy světla. Dnes si můžete vybrat buď chladnější barevné tóny, nebo teplejší, nebo tzv. plnospektrální, jejichž světlo září v široké spektrální škále podobně, jako denní sluneční světlo. Výhodné je přizpůsobit osvětlovací techniku denní době a režimu, např. k večernímu decentnímu svícení pro oddych a relaxaci jsou vhodné teplé barevné tóny, naopak pro udržení pozornosti při práci – nad kuchyňskou linkou nebo nad pracovním, či psacím stolem se doporučuje chladnější namodralé světlo.
Obsah rtuti
Poslední nelichotivý argument, proč kompaktní zářivky zavrhnout, byl obsah jedovaté rtuti. Současné typy tohoto osvětlení však mají jen velmi nízký obsah rtuti, která se při rozbití žárovky víceméně drží na vnitřní straně luminiscenční vrstvy skleněné baňky. Do ovzduší se jí rozptýlí jen zanedbatelné množství, které je srovnatelné se vzduchem, co běžně dýcháme ve městech. Stačí tedy jen posbírat skleněné úlomky a nepodléhat zbytečné panice. Mnohem více rtuti lidé konzumují v některých potravinách, zejména v mořských rybách, aniž si to uvědomují, navíc se rtuť postupem času z těla vyloučí a jedna rozbitá žárovka nás nemůže ohrozit na zdraví. Horší by bylo jen, kdyby došlo k požáru skladiště kompaktních zářivek, nebo kdybychom je hromadně odhazovali do kontejnerů s komunálním odpadem. Musí se tudíž likvidovat jako nebezpečný odpad.